Dobrý den,
poslouchal jsem podcast Šimrání a přišlo mi to velice zajímavé. Vůbec jsem neznal pojem parafilie a podobně.
Jen po poslechnutí se cítím jako větší úchyl.

Jsem masochista, sadista, fetišista na nohy a na podpatky a exhibicionista ve stylu, že rád chodím
do sauny po výprasku a baví mě pohledy ostatních na moje stopy po akci nebo vzrušuje mě, že bych dostal
výprask před hromadou lidí. Všechno ale na místě, kde se nahota a akce od člověka očekává. Tzn. vůbec
mě neláká masturbovat někde ve křoví, pod čímž si spousta lidí exhibicionismus pravděpodobně představí.
Masochismus/sadismus provozuji taky bezpečně. Rozumně a po dohodě s druhou stranou.
Dělá mi problém se vzrušit například bez bolesti, ponížení nebo fetiše. Jen vanilkový sex mě moc neláká.

Ze začátku jsem se tím trápil, že jsem někdo jiný, divný, úchyl. Vyrůstal jsem mezi lidmi, které tyto praktiky odmítají.
Musel jsem se s tím dlouho srovnávat. Nyní nevnímám ani jedno jako nějaký problém, pokud si tyto záležitosti plním.
Pokud neplním, jsem nešťastný a nespokojený. Jediný co vnímám jako problém je to, že mám sklony k sebepoškozování.
Začalo to v dětství ve škole, kdy jsem si škrábal ruce do krve a bylo to několik let vidět. Měl jsem nakonec dostatek rozumu,
abych s tím přestal. Před měsícem jsem se k tomu vrátil, rozškrábal jsem si dlaň do krve. Pak jsem si to vyčítal a nebylo
mi dobře už jenom z toho, že jsem si musel vymýšlet výmluvy, co se mi stalo. Naštěstí jsem to od té doby neudělal.

Znamená tohle všechno, že spadám do té definice parafilika?