Dobrý den
Můj problém je parafilní infantilismus. Již od svého dospívání jsem měl nutkání nosit plenky. V plenkách jsem se cítil bezpečně a příjemně.
V tu dobu jsem prožíval těžké období. Naší již neúplnou rodinu zasáhlo hned několik nepříjemných událostí.
Já jsem od toho všeho unikal do říše fantazie. Oblékal jsem se do plenek a předstíral že jsem bezbranné mimino. Byla to nejlepší možnost jak uniknout alespoň na chvíli od všech problémů.
Plenky mě začaly sexuálně vzrušovat.
Během dospívání jsem měl zájem o dívky takže se má sexualita začala vyvíjet správným směrem a na plenky jsem zapomněl.
Bohužel jsem byl v 17 letech znásilněn mužem a ne jen jedním. Bylo to během několika let hned několikrát. Přitahoval jsem může jako magnet.
Po nějaké čase jsem z toho všeho měl veliké trauma. Začal jsem se vyhýbat lidem a byl jsem zavřený sám v bytě.
V tu dobu jsem začal zase nosit plenky. Chtěl jsem uniknout od problému který jsem nedokázal vyřešit.
Tenkrát jsem se začal i počůrávat. Plenky mi hodně pomáhaly na všechno zapomenout.
Bohužel až příliš.
V tu dobu jsem se oblékal i do dívčích šatů a předstíral že jsem malá holčička v plenkách. Přijal jsem sám sebe v nové a lepší identitě která měla svůj život teprve na začátku. Žádné špatné vzpomínky.
Bylo to příjemné od všeho uniknout a po psychické stránce mi to moc pomohlo.
Vše se ale nedá odkládat ani reálný osobní život. S návratem do reality jsem měl spoustu problémů a psychických poruch. Měl jsem hodně psychické ale i zdravotní problémy. Trpěl jsem poruchou příjmu potravy.
Užil jsem si dost a hazardoval jsem už se životem. Bohužel mi nikdo nedokázal pomoci.
V tom nejhorším mě z toho nakonec dostal jeden můj přítel kterému jsem velmi vděčný.
Několik let jsem pracoval sám na sobě a tyto infantilní činnosti jsem odsunul na druhou kolej.
Když už jsem věděl že jsem psychicky dost silný tak jsem tuto zálibu zase do svého života zařadil.
V současné době mi tato činnost přináší příjemné uspokojení. Již sám dokáži odhadnout kdy je lepší přestat. Je to jen sexuální chvilková záležitost. Se svou sexuální identitou si pořád nejsem jistý.
Co se týče mého osobního života tak jsem v současné době sám se sebou spokojen. Myslím pozitivně a pečuji o své zdraví. Když se dá tak sportuji ale přeci jen je mé zdraví poněkud podlomené. Občas na sobě pozoruji chvilkové zdravotní potíže. Jedná se spíše o emocionální záchvaty které způsobují potíže s dýcháním a nevolnosti.
Bez vody a mentolových bonbónů bych se asi udusil. Bohužel je to něco co v takových případech musím nosit u sebe.
Celý život mám dojem že trpím disociativní poruchou osobnosti. Od doby své plnoletosti jsem nebyl u lékaře a mám z toho panickou hrůzu. Dá se říci že jsem v určitých sociálních sférách poněkud vyloučený i když z mé strany byla snaha.
Jsem závislý na pomoci a podpoře svých přátel. Bez jejich pomoci bych to sám nezvládl.
Mám odhodlání a motivaci konečně ve svém životě něco změnit k lepšímu ale také spoustu pochybností.
Nyní je mi 36.let a mám pocit že jsem někde zaspal. Potřeboval bych nabrat správný směr ale něco mě nějaké pořád brzdí.
Je to jak na houpačce.
Mé přání je normálně fungovat i mezi lidmi a nemít občasné záchvaty paniky.
Vím že to jsou dva různé problémy. Jeden sexuální a druhý psychicky ale myslím že je potřeba to vnímat jako celek. Má to v sobě určitou spojitost a to i s mým dospíváním v neúplné rodině.
Má otázka tedy zní jestli máte dojem abych vyhledal nějakou odbornou pomoc. Nevím jestli to celé má nějaké řešení.
Já sám se neumím rozhodnut zda to mám řešit nebo se s tím smířit a naučit žít.
Děkuji za případnou odpověď