Zdravím.. kde začít.. Už jako malej capart, někdy první ročník školky sem si všiml že se mi líbí holky, nijak sem to neřešil, už tehdá mě holky přitahovali způsobem kterým sem si v tom věku nedokázal vysvětlit.. o sexu jsem samozřejmě tehdá nic nevěděl, ale měl sem potřebu jim být na blízko, hladit je a trávit s němi co nejvíce času (pouze v době školky) říkal sem si že s rostoucím věkem poroste i věková hranice, že se mi vlastně líbí jen proto že jsme ve stejném věku.. někdy v páté-šesté třídě sem si začal pomalu uvědomovat že to co cítím, není úplně tak normální, když moji vrstevníci běhali za staršíma, já okukoval ty mladší.. tou dobou sem si tak nějak pořád nalhával že až budu starší, budou mě přitahovat starší slečny, což se bohužel nestalo... dnes je mi 21 let a pořád mě přitahujou 4-8 leté holčičky... asi od 15 let svojí náklonost k mladším, mnohem mladším dívkám řeším tím že jsem ukončil veškerý sociální život, přestal sem chodit do společnosti, bavit se s lidmi.. kdokoliv to čte by si o mě řekl že jsem pouze introvert, kdyby mě poznal osobně. Svůj chtíč omezuji marihuanou (přehulím se tak že se mi ani nepostaví a můžu se normálně bavit) a neodolatelnou potřebu omezuji naštěstí jen na fantazii a občas na lolicon.. (kreslená pornografie velmi blízká dětské pornografii..)na což vůbec nejsem hrdý ale pomáhá to nejvíc. Žádného dítěte jsem se v životě nedotkl, jsem dostatečně morálně vyzrálý na to abych věděl že je to špatně a naštěstí mám silné svědomí které by mi to nikdy nedovolilo, které mě doslova trestá za každý pohled na nějaké dítě.. Ani nevíte jak je těžké jít po ulici například s kamarádem který okukuje kozy kolemjdoucích žen, mezitím co já koukám po jejich ratolestech a jen proto abych zapadl občas prohodím hlášku že je dobrá... (ta žena, ne dítě) Dospělé ženy (15-45) mi skoro nic neříkají,což je asi důvodem proč sem se doposud nepokusil o žádný vztah.. celý život se za to nenávidím a už několikrát sem přemýšlel nad sebevraždou, že bych přidal trochu dobra do společnosti.. zatím mi ta možnost visí ve vzduchu, kolikrát sem přemýšlel nad tím že bych s tím vyšel na povrch a oznámil to rodině ale nedokážu si představit jak by se potom na mě koukali.. už nikdy bych to nebyl já.. své choutky zaháním již zmíněnou marihuanou, kdy se vlastně zhulím a ztrácím potřebu nad tím se laicky řečeno udělat, mám tak prostor na věci co mě baví.. Mohl sem mít skvělý život, kdybych se nenarodil jako nadržený primitivní omezenec.. Velice mě zajímá vesmír, kvantová fyzika a fyzika celkově k čemuž jsem se vlastně taktéž dostal jen proto abych zahnal své choutky... Je mi ze sebe zle když vím čím jsem.. Musí to být strašidelné mě vidět jak pozoruju vaše dítě s představou co vše bych s ním chtěl udělat... (čemuž se taktéž vyhýbám , dokážu si představit co to musí znamenat pro rodiče ..) pokoušel sem se vyhýbat svým fantaziím ale tím sem to akorát zhoršil.. Alkoholu se vyhýbám, nejen že mi nechutná ale když už je nějaká ta akce kde jsem pozvanej, tak to odbourává mé hranice a já se musím snažit o to víc abych se neprozradil nebo nedej bože něco neudělal, proto jen ta marihuana.. potom jsem aspoň klidný a skoro bych řekl až sterilní, ale takhle se nedá žít.. přemýšlel sem i nad kastrací, či vasektomií, četl sem že se to pedofilům dělá když spáchají trestný čin na dítěti ale zas si nejsem jistý jestli to chci, co kdybych se někdy vyléčil? ne že by se pedofílie dala léčit ale nechci přijít o možnost mít děti i když je kvůli nynějšímu stavu nemám v plánu.. kvůli mému stavu nemám přátelé, absolutně žádný sociální život a nulový vztah k ženám.. celý život trávím čtením,hraním videoher, sledováním dokumentů a kouřením marihuany, pro někoho ráj, pro mě peklo ze kterého není cesta ven... myslíte že je nějaký způsob jak mi pomoc? předem děkuji za odpověď, už dáávno sem hledal forum či nějakou podobnou linku pro lidi jako jsem já, kteří mají náklonost k dětem ale nechtějí jim zničit život, nýbrž se jim nejlépe úplně vyhnout.. Ještě jednou díky, i kdyby jen za přečtení.. Přeji hezký zbytek dne.