Ahoj, je mi 43 let, mé přítelkyni je 20 a chodíme spolu skoro 6 let. Poznali jsme se, když mi bylo 37 a jí 14. Své 15. narozeniny měla cca za půl roku poté, co jsme se poznali a měli jsme spolu aktivně intimní kontakt. Nikomu jsme o tom neřekli, dokud jí nebylo 18 a stále jsme spolu a nevypadá to, že to brzy skončí, bydlíme spolu, oba máme stabilní práci (ona tedy ještě při studiu). Proč vůbec píšu, teď už vidím, že je nám dobře, ale když nám bylo o 6 let méně, měli jsme oba neustále strach, že na nás někdo přijde, věděli o nás pouze nejbližší přátele, rozhodně to nevěděla rodina. Rodina si myslí, že jsme spolu 2 roky, prostě od její plnoletosti. A skrývání tohoto bylo velmi těžké, nejspíše by to nepochopili. I takto se potkáváme velmi často s nepřejícími jedovatými řečmi na naši adresu. Ale z nejhoršího už jsme venku, řekl bych. Nicméně máme trošku strach, že bychom měli třeba dceru a ta si ve 14 přivedla skoro 40letého chlapa. Rozumem víme, že s tím nic neuděláme, ale cítíme, že bychom asi měli výhrady a máme kvůli tomu dost pokrytecký pocit. A moc bych chtěl, aby se tyhle věci, tyhle ošklivé pocity, neopakovaly u nikoho. I když je někomu 15 a partnerovi třeba 18, prostě vydržte to, buďte stateční, nenechte si do toho kecat, poslouchat žvásty jako "o čem se můžete bavit?" a podobné ignorujte. Můžeme se bavit úplně v pohodě, přitom nemáme vůbec ani podobný obor práce, nemáme vlastně ani moc třeba společných filmů, které by se nám líbily a tak podobně, ale co máme společné, že se máme rádi a umíme se vzájemně poslouchat. Když má jeden problém, druhý poslouchá a nakopak. Umíme to už nějak vyřešit. Jo, prošli jsme si pár nepříjemnými hádkami a situacemi, ale nic neřešitelného, s odstupem času. Jsme za sebe rádi, že se máme.